M i l a n   F r i e d l  –  U M Ě N Í   JE   I N S P I R A C E

Bereme do rukou uměleckou knižní vazbu Jana Perůtky (1964) a ani si neuvědomujeme, jak se nám vydává celou svojí bytostí – založením své osobnosti, úrovní dosaženého řemesla i svým osobitým uměleckým projevem (našemu pohledu, naší kritičnosti i našemu obdivu). A hned nutno říci, že Perůtka je osobností mezi svojí generací; že řemeslo zvládá dokonale, ale nad to ho chápeme jako výtvarníka, který souzní s obsahem knihy, vychází z barevnosti jednotlivých grafických ilustrací a dovede volit individuální materiál na vazbu tak, aby vyhovoval jeho výtvarným záměrům, dovede připravit papír na předsádku a pod jeho rukama se rodí umělecké výtvarné dílo.

Není divu, vždyť dostal základní poučení na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně, ale hlavně dlouholeté přátelství s „králem uměleckých knihařů“ prof. Jindřichem Svobodou mu dalo umělecký příklad a křídla k vlastní tvorbě. Svrchovaný Mistr Svoboda ve svém ateliéru v Brně na Petrově vlastním příkladem ukazoval kdy použít kůži a jaký druh, kdy použít pergamen (choulostivý materiál, který stále pracuje, jak ssaje vlhkost nebo zase vysychá) a jak jej vypracovat nebo kdy použít papír na vrchní desku. Ale mnohdy stejně pracné je udělat pouzdro na knihu, aby nebylo ani volné, ani těsné, aby mělo přiléhající souznění s knihou, kterou má chránit. Kolik trpělivosti musí Mistr projevit při zlacení ořízky (a ještě s ní může výtvarně pracovat) a potom musí mít „oko“ na písmo, vlastně musí znát zásady grafické práce. Jan Perůtka navíc ovládá i restaurování starých tisků včetně dolévání papíroviny, renovování dřevěných desek případně i kování.

Z toho, co bylo řečeno, jasně vyplývá, že tento vážný umělec se právem stal zakládajícím členem Společenstva českých knihařů, jako Mistr knihařského řemesla – umělecká knižní vazba, je členem Unie výtvarných umělců, a jeho práce jsou zastoupeny např. v knihovnách Národního muzea v Praze, Umělecko-průmyslového muzea v Praze, Památníku národního písemnictví, v Moravské galerii v Brně, i v Muzeu für Kunst und Gewer v Hamburku.

V současné době je velmi obtížné být umělcem vysokých nároků sám na sebe, jaké má Jan Perůtka. Kromě výjimek vymizeli mecenáši pravého umění a sběratelé bibliofilských tisků jednak zestárli a nemají prostředky na svoji zálibu a dorůstající mladá generace má zase zcela jiné záliby. Z toho logicky vyplývá, že ani nakladatelé se nezabývají bibliofilským žánrem, kromě několika málo nadšenců, kteří díky vlastnímu zájmu vytvářejí své edice pro uzounký okruh svých stálých zákazníků. Ti se většinou spokojí z finančních důvodů výtiskem v šitých arších, ale kdopak z nich přijde k některému z uměleckých knihařů? Pokud mají uhájit existenci, vážou diplomní práce a zabývají se běžnou knihařskou prací. To ale není svět Jana Perůtky; potřebuje čas na klidnou, soustředěnou práci. Přejme mu, aby našel naše a třeba i cizí sběratele se smyslem pro mimořádnou výtvarnou úroveň knižní vazby, ale ještě lépe: aby našel mecenáše pro celý svůj život. A nakonec ještě přání s básníkem Michalem Černíkem: Baví vás práce a radujete se z ní? Pak je to skvělé, pak už vám jen mohu přát, aby vám taková práce vydržela.                                          

VYSVĚTLIVKY KE ZKRATKÁM